Podrobný popis produktu Thymus caespititius - tymián
...Portugalska. Ačkoliv by se vzhledem k původu mohlo zdát, že v ČR nebude růst a přezimovat, opak je pravdou. Tento druh máme ve sbírce již mnoho let a přečkal i mimořádně nepříznivé zimy. Vhodný pro slunečné stanoviště a propustnou hlinito - písčitou zeminu. Ideální pro skalky, mezi kameny, do kamenných koryt a minizahrádek.
Používané synonymum: Thymus azoricus
Přejete si, aby vaše bylinky dobře prospívaly a sklízeli jste bohatou úrodu zdravých aromatických listů bez chemických látek??? Vypěstujte si vlastní "BIO" bylinky za použití osvědčených přírodních hnojiv, která objednáte ZDE.
Tymián nebo mateřídouška?
Botanici a zahradníci pojmenovávají příslušníky rostlinné říše pro mnohé záhadnými latinskými názvy, které dávají podnět k otázkám, o jakéže rostlině je to vlastně řeč. Typickým příkladem je rod Thymus, patřící do čeledi hluchavkovitých ( Lamiaceae). Nutno podotknout,
že v taxonomii tohoto rodu stále panují nejasnosti, jejichž objasnění brání jeho značná variabilita, ale to je záležitostí spíše botaniků. Většina pěstitelů má problém mnohem jednodušší. Latinský název Thymus jim jasně napovídá, že se jedná o tymián a přitom mají
zájem o mateřídoušku. Často je pak nutné vysvětlovat jednoduché rozuzlení této záhady, tedy že Thymus je společné rodové jméno pro mateřídoušku i tymián.
Rod Thymus obsahuje dle některých zdrojů 40 – 50 druhů, dle jiných až 400 druhů, kdy je
započítáno i značné množství kříženců. Největší druhovou rozmanitost lze nalézt ve Středomoří, ale tymiány a mateřídoušky jsou rozšířeny v celé Evropě, severní Africe a Americe, Asii.
Stejně jako jiné byliny, tak i zde zejména mateřídoušku provází dlouhá historie jejího
používání a je opředena mnoha pověrami. Rodové jméno Thymus je odvozeno
od řeckého slova „thumos“ ( vůně) , nebo „thymos“ ( odvaha). Staří Egypťané používali
mateřídoušku k balzamování zesnulých, římští vojáci se koupali ve vodě s mateřídouškou,
aby získali odvahu a sílu. Mateřídouška byla první rostlinou uvedenou na středověkém
seznamu posvátných magických bylin. Byla používána do kadidla na vykuřování, připravoval
se z ní posilující nápoj. Věřilo se, že snítka této byliny zažene noční děsy, pomáhá lidem
spatřit skřítky, napomáhá pevnému zdraví a ženy činí neodolatelnými.
V lidovém léčitelství byla a stále je mateřídouška doporučována na léčbu chorob dýchacích
cest a trávicího traktu. Zevně užívaná léčí otoky, dermatózy, akné. Silice je součástí léčebné
kosmetiky a žaludečních likérů. Zvláště mateřídouška citronová je vhodná k přípravě chutného čaje, polévek, smetanových omáček, sladkých pokrmů a ryb. Listy lze dochutit
sýry nebo vařené brambory.
Tymián patří mezi nejstarší užitkové rostliny a první údaje o jeho pěstování pochází z
období kolem roku 3000 př. n. l. V lidové medicíně byl hojně doporučován proti mnoha
chorobám. Tymiánem byly léčeny choroby dýchacího a trávicího traktu, nachlazení, angína,
bolesti hlavy, cukrovka, revmatismus, chudokrevnost, ale také rakovina, bradavice nebo hadí
uštknutí. Již staří Řekové znali antiseptické účinky thymolu, který je obsažen v silici z tymiánu. Thymol je dodnes používán ve farmaceutickém průmyslu, kde je přidáván do
ústních vod, kloktadel, zubních past a kapek proti kašli.
Mnohem známější je však použití tymiánu k dochucení pokrmů, kdy je zejména v evropské
kuchyni takřka nepostradatelným kořením. Středomořská jídla by se bez tymiánu obešla
pouze stěží, obsahuje jej proslulý „bouquet garni“ (svazek různých druhů koření). Tymiánem
se ochucují např. polévky, omáčky, pomazánky, všechny druhy masa, zelenina, sýry, olivy, pečivo. Zajímavostí je, že tymián neztrácí delším vařením aroma a chuť, jako je tomu u většiny bylinek.
Mateřídouška i tymián nabízí díky své druhové různorodosti nejen užitek, ale také působí velmi dekorativně v zahradních výsadbách, skalkách, bylinkových záhonech nebo nádobách.
Zvlášte mezi mateřídouškami můžeme nalézt druhy a kultivary, které jsou půdopokryvné (pouze 5 cm vysoké kompaktní polštáře), jiné vytvářejí kompaktní keříky vysoké 15 – 20 cm, výjimkou není ani pestré zbarvení listů, tzv. panašování, jež vytváří zajímavý barevný kontrast ve výsadbách. Na jaře až začátkem léta se pak můžeme těšit z velkého
množství drobných medonosných květů, které mnohdy dokáží překrýt samotnou rostlinu.
Jejich barva je dle kultivaru bílá, odstíny růžové až po purpurovou.
Tymiány se nepyšní takovou různorodostí. Kromě přírodních druhů jsou však vyšlechtěny odrůdy, které vynikají velmi kompaktním vzrůstem, nebo záplavou květů. Mateřídoušky i tymiány jsou vytrvalé stálezelené rostliny, z nichž některé kultivary mají zajímavé zimní zbarvení listů, a tím jsou dekorativní i v této době.
Obecně lze o rostlinách z rodu Thymus říci, že vyžadují slunné stanoviště a na živiny spíše chudou, sušší, hlinito – písčitou zeminu. Neprospívají v půdách těžkých, sléhavých a vlhkých. Nemáme-li na zahradě vhodné půdní podmínky, můžeme je před výsadbou upravit
vytvořením drenážní vrstvy z kamínků pod rostlinou a přidáním písku do substrátu.
Po odkvětu je vhodné provést zpětný řez (u keříkově rostoucích druhů) a zakrátit výhony
na třetinu délky. Podpoří se tak rozvětvení a pěkný kompaktní vzrůst.
Rozmnožování základních druhů provádíme výsevem drobného osiva na jaře do nádoby,
nejlépe venku, za přirozených podmínek. Výsev v bytě nebo skleníku nebývá příliš úspěšný,
protože semenáčky trpí vysokými teplotami a nedostatkem světla. Jakmile rostliny zesílí
přepichujeme je po několika kusech do květináčů, pěstujeme dále a později vysazujeme na
záhon. Vyšlechtěné kultivary rozmnožujeme pouze vegetativně, tedy řízkováním nebo dělením trsů (pouze půdopokryvné), čímž zůstanou zachovány typické odrůdové znaky (barva
listů, květů, kompaktnost apod). Dělení trsů provádíme v jarním období nebo na podzim.
Polovyzrálé řízky odebíráme od jara do konce léta a necháme je zakořenit v písku nebo substrátu pro rozmnožování rostlin.
Jak je uvedeno v úvodu, správné botanické zařazení a pojmenování je předmětem výzkumů a
doposud není jednoznačně vyřešeno. Například poslední údaje z Velké Británie ( RHS Plant Finder) popírají běžně používaný název T. × citriodorus s jeho kultivary a tyto rostliny zařazuje do druhu T. pulegioides, případně uvádí pouze odrůdové jméno. Přes tyto nejasnosti
a také množství používaných synonym se lze při výběru nejlépe orientovat právě dle odrůdového jména. Níže uvedený sortiment je uveden pod jmény, která jsou používána v současné době v ČR a obsahuje druhy a kultivary, které v našich klimatických podmínkách
bez problémů přezimují.
Mateřídoušky: Thymus serpyllum (m. úzkolistá), T.pulegioides (m. vejčitá) – přírodní druhy
rostoucí v ČR, keříky 15 - 20 cm vysoké, květ růžový. Přírodnímu druhu T. pulegiodes jsou podobné např. odrůdy T. pul. ¨Tabor¨ a T.pul. ¨Neuchatel¨ - tmavě růžovo- fial. květy. Velmi pěkný je také T. serp. ¨Pink Chintz¨ - poléhavý, sladce růžové květy.
Výrazné citronové aroma listů mají: T. × citriodorus ¨Aureus¨, ¨Bertram Anderson¨, ¨Mystic Lemon¨, ¨Archer´s Gold¨, ¨Golden Dwarf ¨ - keříkový vzrůst, zlaté zbarvení listů, světle růžové květy. T.×citr. ¨Golden King¨, ¨Lemon Variegated ¨, ¨Villa Nova¨ - keříkový vzrůst, žluto- zelené listy, růžový květ.T. × citr. ¨Foxley¨ - poléhavý, půdopokryvný, velmi vzrůstný, žluto- zelené listy, růž. květ. T. × citr. ¨Silver Queen¨, ¨Silver Posie¨ - keříkový vzrůst, bílo- zelené listy (stříbrné) listy, růž. kv. T.×citr. ¨Doone Valley¨- velmi pěkný, půdopokryvný, žluto- zelené listy, atraktivní zimní zbarvení, růž. květ. Atraktivní jsou také T. ¨Hartington Silver¨ - půdopokryvný, kompaktní, drobné krémově- zelené listy, Drobné poléhavé keříky s žlutě panašovanými listy vytváří T.¨Carol Ann¨ . Mezi vzrůstné, poléhavě rostoucí druhy se zelenými listy patří např. T. longicaulis ¨Odoratus¨ - velmi bohatě kvete sv. růžovo –fialovými květy a T. × citr. ¨Typ Lammefjord¨.
Velmi atraktivní jsou kultivary mateřídoušek od druhů T. praecox (m. časná) a T. coccineus, které vynikají velmi kompaktním a nízkým (2- 5 cm) vzrůstem, tvoří koberce a bohatě kvetou. Jsou vhodné na okraje záhonů, do skalek, kamenných zídek a koryt, střešních zahrad a některé také mezi dlažbu, jelikož tolerují pošlap.
Bochánku mechu podobné jsou české kultivary T. praecox ¨Jiskra¨ - fialovo –červené květy, ¨Davídek¨ a ¨Tic Tac¨ - bílé květy. Ze zahraničních odrůd jsou to T. coccineus (často užívané synonymum pro T. praecox ¨Atropurpureus¨, ¨Creeping Red¨, ¨Purple Beauty¨ a ¨Red Carpet¨, které mají výrazné, fialovo- červené květy. Bílými květy vykvétají T. cocc. ¨Albiflorus¨ a ¨Wirral White.
Odrůda ¨Bressingham¨ má světle růžové květy a ¨Purple Kiss“ je zajímavá tmavě fialovou
skvrnou uprostřed růžových květů. Kultivar ¨Goldstream¨ - kompaktní poléhavé keříky, žluto- zelené listy, růž. květ. Zajímavostí je T. ¨Rasta¨ , velmi kompaktní, listy
žluto- zeleně panašované, růžové květy. Efektně působí ve skalkách vzrůstnější a poléhavý
T. pseudolanuginosus, jehož tmavě zelené listy jsou pokryty velkým množstvím stříbřitých
chloupků, na nichž vynikají sladce růžové květy. Zvláštní pomerančovou vůní listů vyniká
T. ¨Orange Spice¨.
Tymiány: Thymus vulgaris (tymián obecný) vytváří 20 cm vysoké dřevnatějící keříky, má
tmavě zelené listy a světle růžové květy. Mezi běžnější odrůdy patří např.T. vulg. ¨Deutsche Winter¨ a ¨Tim¨. Velmi kompaktní a bohatě větvené je kultivary jsou ¨Compactus¨, ¨Faustini¨ a ¨Fredo¨. Vynikající aromatická odrůda ¨Duftkissen¨ je pro své kvality patentována. Bohatě kvete a může tak být zároveň ozdobou bylinkového záhonu nebo skalky.
Zvláštností je bíle kvetoucí odrůda T. vulg. ¨Albus¨ a ¨Golden Pins¨, jejíž listy mají
žluté zbarvení. Mezi tymiány vhodné pro kuchyňské účely lze jistě také zahrnout
Thymus herba – barona, který je pro zvláštní vůni nazýván ¨kmínový tymián¨ a jeho varieta
¨citrodora¨ s vůní citronu. Rostliny vytvářejí poléhavé výhony nesoucí tmavě zelené aromatické listy a růžové květy.
Tento výběr nejatraktivnějších a zároveň otužilých zástupců rodu Thymus dává jistě tušit,
že tyto rostliny nám mohou být nejen k užitku, ale také ozdobou každé zahrady.
Copyright ©Jakub Krulich
