Podrobný popis produktu Salvia officinalis " Tricolor " - šalvěj lékařská
... bylinkovém záhoně. Aroma i léčivé schopnosti jsou zachovány jako u zelenolistého druhu. Prospívá na slunečném stanovišti v sušší,propustné hlinito-písčité zemině. Mrazuvzdornost do - 24°C (zóna 6).
Rozmnoženo vegetativně - záruka kvality a pravosti kultivaru.
Přejete si, aby vaše bylinky dobře prospívaly a sklízeli jste bohatou úrodu zdravých aromatických listů bez chemických látek??? Vypěstujte si vlastní "BIO" bylinky za použití osvědčených přírodních hnojiv, která objednáte ZDE.
POZORUHODNÉ ŠALVĚJE
Nemusíme být ani pěstitelé rostlin a jméno „šalvěj“ nám jistě něco říká. Někteří si vzpomenou na zázračný odvar babského ucha neboli šalvěje přeslenité (Salvia verticillata) z oblíbeného českého filmu Dívka na koštěti. U jiných vyvolal zájem o tuto rostlinu nedávný navrhovaný zákaz jejího pěstování a prodeje, který se však vztahuje pouze k jednomu druhu, šalvěji divotvorné neboli věštecké (Salvia divonorum), jenž je po staletí známa pro obsah psychotropních látek. Nejde tedy o žádnou nově objevenou rostlinu, alespoň co se botaniků týká. Po oznámení informace o zákazu jejího držení v médiích, jsem denně odpovídal na dotazy pěstitelů, zda si mohou zakoupit šalvěj lékařskou, aniž by tím porušovali zákon. Rod Salvia obsahuje dalších přibližně 900 druhů, které můžeme pěstovat bez obav z možného střetu se zákonem.
Obsáhlý rod Salvia je zařazen do čeledi hluchavkovitých (Lamiaceae) a patří do něj jednoleté, dvouleté i vytrvalé druhy, bylinného nebo keřovitého vzrůstu. Opomenu-li nerad druhy, které vynikají především svojí okrasnou hodnotou a pěstujeme je jako kvetoucí letničky nebo trvalky, zůstává několik druhů, které jsou nepostradatelné v léčitelství, potravinářském a kosmetickém průmyslu.
Nejdůležitější je šalvěj lékařská (Salvia officinalis) a její kultivary. Rodové jméno Salvia pochází z latinského slovesa „salvere“ neboli léčit se. Je po staletí používaným druhem, který je opředen mnoha legendami. Ve středověku bylo např. oblíbeným příslovím „Proč by měl člověk umírat, když na jeho zahradě kvete šalvěj“. Věřilo se, že šalvěj může oživit mrtvé, zlepšuje paměť a přináší moudrost, čistí krev. Lidová medicína dodnes tuto rostlinu doporučuje k léčbě nachlazení, bolestí hlavy, krku a zubů, proti přílišnému pocení. Obsažené látky mají protizánětlivé, antibakteriální a hojivé účinky. V gastronomii je šalvěj používána jako kořenící bylinka při přípravě vepřového a jehněčího masa, kachny, ryb, zeleninových pokrmů a fazolí. Jako u mnoha jiných bylinek, tak i zde se léčivé schopnosti snoubí s využitím v kuchyni. Používanou částí jsou listy.
Šalvěj lékařská pochází z oblasti Středozemí, kde roste na chudších, sušších, hlinito-písčitých půdách na slunci. Podobné stanoviště volíme, pokud ji chceme úspěšně pěstovat v zahradě. Šalvěj je mrazuvzdorná do -30°C, ale mnohdy ji spíše než mráz uškodí přílišná zimní půdní vlhkost. Doporučuji proto před výsadbou vytvořit pod sazenicí drenážní vrstvu z kamínků, případně zeminu smíchat s drobným štěrkem a pískem. Toto je vhodné zejména u pestrolistých kultivarů, které jsou citlivější. Každoroční zpětný řez, zakrácení výhonů na 10-15 cm délky podpoří bohaté rozvětvení a pěkný, kompaktní vzrůst. Provádíme jej po odkvětu, tedy v srpnu. Rostliny pak do zimy ještě obrazí a lépe přezimují. Základní druh S. officinalis a jeho kultivary vytvářejí polokeře, od spodu dřevnatějící a dorůstající dle podmínek výšky 30-50 cm. Typické aromatické šedozelené listy přetrvávají na výhonech přes zimu, v létě vykvétá modro-fialovými květy, hojně navštěvovanými hmyzem, patří mezi tzv. medonosné rostliny. Vyšlechtěny jsou tyto odrůdy s šedozeleným listy: S. off. „Extrakta“ – vysoký obsah esenciálních olejů. S.off. „Berggarten“ – veliké, oválné listy, „Grete Stölzle“ – listy užší, drobnější, „Würzburg“- kompaktní vzrůst, „Nazareth“- menší, podlouhlé listy, kompaktní, „Crispa“ – veliké listy se zvlněným okrajem, „Nonflower“ – nekvetoucí, aromatická. Zvláštostí mezi šalvějemi jsou S.off. „Rosea“ s květy růžovými a „Albiflora“ s čistě bílými květy. Zvláštní skupinu tvoří odrůdy, jejichž listy jsou panašované a mohou tak být po celou vegetační dobu zajímavým barevným zpestřením bylinkových záhonů. Patří mezi ně S.off. „Icterina“, „Aurea“, „Kew Gold“, „Rotmühle“ – kultivary s více či méně bíle nebo krémově panašovanými listy. Odrůda „Tricolor“ vyniká listy s fialovou, bílou a zelenou kresbou a „Purpurascens“ má tmavě fialové zbarvení. Přírodní druh šalvěj levandulolistá (S. lavandulifolia) pochází ze Španělska a jižní Francie má úzké šedozelené listy sbírané pro vonnou silici.
Dalším druhem šalvěje, který je okrasný a zároveň užitečný, je šalvěj muškátová (Salvia sclarea), jejíž domovinou je jižní Evropa, střední Asie. Její životní cyklus je dvouletý, na stanovišti se však sama vysévá. Vytváří až 100 cm vysoké rostliny s velikými listy a dlouhými hrozny růžových květů, které rozkvétají začátkem léta. Ve výsadbách je mimořádně dekorativní, lze ji použít jako soliteru. Vhodná pro slunné stanoviště a sušší, propustnou zeminu. Silice získávaná z této šalvěje se používá v parfémech a kosmetických přípravcích , v potravinářství k aromatizaci cukrovinek a tzv. muškátového vína.
V poslední době se můžeme také setkat s druhy, které pocházejí z oblastí s mírnějším podnebím, jsou mimořádně dekorativní nebo užitečné a můžeme je pěstovat jako tzv. přenosné rostliny. Z Mexika a Guatemaly pochází šalvěj ananasová – Salvia elegans „Scarlet Pineapple“ (synonymum S. rutilans), jejíž listy mají ananasové aroma, proto se přidávají do nápojů, ovocných salátů a sladkých pokrmů. Vykvétá zářivě červenými květy, které jsou v její domovině vyhledávány kolibříky. Odrůda „Golden Delicious“ má listy zlatě zbarvené a rudé květy na nich vynikají ještě více.
Další nádhernou šalvějí je šalvěj rozkladitá – Salvia patens, pocházející z Mexika. Vytváří keře vysoké 60 cm, v létě rozkvétá velikými, nebesky modrými květy. Pěstovány jsou např. odrůdy „Blue Angel“, „Cambridge Blue“, „Guanajuato“, „Royal Blue“. Kultivar „White Trophy“ má květy bílé a „Pink Ice“ světle růžové. Drobnolisté keříkové druhy S. jamensis, microphylla a gregii pocházejí z Mexika a mají desítky odrůd lišících se barvou květů. Atraktivní jsou zvláště výrazně červené, růžové a bílo-červené kultivary.
Raritou je např. keřovitá S. namaensis, pocházející z jižní Afriky. Její filigránsky vykrajované drobné lístky a světle fialové květy jsou jistě zajímavostí, stejně jako panašované listy šalvěje japonské (S. nipponica „Fuji Snow“).
Obsáhlý rod šalvějí by si jistě zasloužil více pozornosti, a to jak z pohledu využití v léčitelství, gastronomii, ale také okrasných výsadbách. V ČR vytrvalé a dobře přezimující druhy (např. S. nemorosa, pratensis, verticillata) vykvétají záplavou květů žádané modré barvy, ale jsou vyšlechtěny odrůdy růžové a bílé. Pokud plánujete výsadbu nových trvalek do vaší zahrady, zkuste šalvěje…
Copyright ©Jakub Krulich
