Podrobný popis produktu Rosmarinus officinalis " Monaco " - rozmarýn
Snad každý zná tuto keřovitou aromatickou rostlinu pocházející ze Středomoří, kde roste na slunných a suchých místech. Vytváří keř, který může v přírodě dorůst až do výšky 150 - 180 cm. Jsou známé také poléhavé až převisle rostoucí formy. List je úzký, čárkovitý, tmavě zelený a na spodní straně je porostlý bílými chloupky. Také list je proměnlivý dle variety. Některé mají listy velmi úzké,podobné jehlici, jiné jsou širší. Květy jsou drobné, nejčastěji v modré barvě, ale jsou pěstovány i odrůdy s netradičním bílým nebo růžovým květem.Rostliny se mohou dožívat až 30 let stáří.
V našem klimatu je nejjistější pěstovat rozmarýnu jako přenosnou rostlinu. Jsou sice známy odrůdy, které dokáží přezimovat při teplotě do -20°C, ale pouze pokud jsou vysazeny na chráněném stanovišti a v suché půdě, což lze zajistit přikrývkou a odvedením dešťových a sněhových srážek od kořenového balu. Rozmarýna prospívá na slunečném stanovišti, v propustné hlinito- písčité zemině. Pro lepší odtok vody doporučuji dát na dno květináče drenáž z kamínků. Přílišná zálivka bývá velmi často( zejména v zimním období) příčinou odumření kořenů a následně celé rostliny. Proto zaléváme vždy až když zemina vyschne a květináč nenecháváme stát v misce s vodou.V době vegetace je vhodné pravidelné přihnojování. Přezimujeme na světlém místě,kde může teplota poklesnout až na 2°C. Zvláště v této době je nutné zalévat velmi málo.
Velmi dobře se tvaruje zaštipováním výhonků a dobře snáší i řez, pokud není příliš radikální ( starší, dřevnaté větve obrážejí špatně). Je možné pěstování ve tvaru keře, stromku, pyramidy a převisle rostoucí formy vypadají velmi pěkně v závěsných květináčích. Velmi efektně působí zapěstované jako bonsai, protože velmi brzo vytváří silné a rozpraskané kmínky.
Mezi nejčastější škůdce patří molice a někdy bývá napadena padlím.
Rozmarýna byla používána již od dob antického Řecka a Říma a oblibě se těší dodnes. Je to jak pro okrasné účely, ale hlavně pro její využití jako koření a léčivé schopnosti. Listy se používají v čerstvém i sušeném stavu k ochucování pečených mas, polévek, omáček, zeleniny atd. Květy, které mají jemnější chuť se kandují, přidávají do želatin a medu. Ze silice jsou vyráběny inhalační roztoky, masti, šampóny, pleťové vody, parfémy, deodoranty a repelenty proti hmyzu.V lidové medicíně byla rozmarýna doporučována jako stimulátor krevního oběhu, k léčbě astma, revmatismu, nachlazení, bolestí hlavy, nespavosti a nervového vypětí.
V některých částech Evropy je rozmarýna symbolem štěstí, věrnosti a lásky a je používána jako svatební květina, stejně jako myrta.
Může se to zdát neuvěřitelné, ale v Anglii je registrováno více jak 80 odrůd Rosmarinus officinalis, které se liší vzrůstem, listem nebo barvou květu.
Přejete si, aby vaše bylinky dobře prospívaly a sklízeli jste bohatou úrodu zdravých aromatických listů bez chemických látek??? Vypěstujte si vlastní "BIO" bylinky za použití osvědčených přírodních hnojiv, která objednáte ZDE.
Není rozmarýna jako rozmarýna…
Úvodem odpovím na časté dotazy k tomuto tématu, které jsou mi kladeny. První otázkou bývá, zda je správné říkat rozmarýn nebo rozmarýna. Vězte tedy, že oba tvary jsou dle pravidel českého pravopisu správné a lze je tedy bez obav používat. Druhá otázka je položena nad naší sbírkou rozmarýnů, čítající téměř 60 různých odrůd. Jak se liší? Rozmarýna je přece jenom jedna…
Rod Rosmarinus (rozmarýna ) je zařazen do čeledi Labiatae (hluchavkovité) a je reprezentován jediným druhem Rosmarinus officinalis (rozmarýna lékařská). V rámci tohoto základního druhu je však známo mnoho vnitrodruhových taxonů, které byly pro přehlednost pojmenovány odrůdovými jmény, případně jsou označeny místem původu (např. korsická, francouzská rozmarýna apod.). Jejich odlišnost lze zjistit při detailnějším pohledu na habitus rostlin, kdy jednotlivé kultivary mají vzpřímený nebo poléhavý vzrůst ( při pěstování v květináči polopřevislý nebo převislý). Dalším znakem je tvar a barva jehlicovitých listů, které mohou být větší či menší, více zelené či stříbřité, jsou známy také kultivary s náznakem panašování nebo zlatolisté. Odlišnost jednotlivých odrůd je nejvíce patrná v období květu, kdy lze spatřit rostliny s květy od světlé až po velmi tmavě modrou barvu, ale také netradiční bílou nebo růžovou.
Rozmarýn vytváří polokokeře, vysoké 50 – 200 cm. Pochází z oblasti Středomoří a severní Afriky, kde planě roste na suchých, kamenitých, hlinito – písčitých půdách, plně osluněných. Tato aromatická rostlina je známa již od dob antického Řecka a provází ji mnoho mýtů a lidových pověr. Jméno Rosmarinus pochází z latinského „ros“ (rosa) a „marinus“ (mořský), což připomíná, že rozmarýn roste planě na březích moře ve Středomoří, kde je často pokryta rosou. K modré barvě květů se váže pověst, že když Panna Maria s malým Ježíškem prchala před Herodovými vojáky do Egypta, pověsila svůj modrý plášť na keř rozmarýnu s bílými květy, které do rána zmodraly. Rozmarýna pak byla nazývána „Mariina růže“. Věřilo se také, že rozmarýna roste do 33 let stáří a doroste výšky Ježíše Krista.
Rozmarýna byla po staletí symbolem štěstí, věrnosti a lásky při svatebním obřadu. Vzpomínku na milované bytosti připomínala při pohřbech a byla používána k balzamování zesnulých. Již Shakespeare se v několika svých hrách zmiňuje o rozmarýnu. Keř vysazený před domem měl chránit obyvatele před čarami a kouzly. Rozmarýna byla součástí „Maďarské vody“ (předchůdce kolínské vody) a byla vytvořena pro uzdravení královny Alžběty Maďarské, která v roce 1235 ochrnula. Využití léčivých schopností rozmarýny byly také zkoumány v souvislosti s Alzheimerovou chorobou.
V současné době je silice využívána pro antibakteriální vlastnosti, k léčbě zažívacích potíží, revmatismu a poruch krevního oběhu, k výrobě inhalačních roztoků a mastí. Tradičně je rozmarýna používána v italské, francouzské, řecké a španělské kuchyni. Dochucují se jí všechny druhy mas, zeleninové saláty, omáčky, džemy, sušenky, chléb, vermut, víno a likéry. Z rozmarýnové silice získávané z listů jsou vyráběny mýdla, šampony, pleťové vody a deodoranty.
Rozmarýna je v oblasti Středomoří pěstována komerčně jako zdroj vonné silice, ale také jako okrasná rostlina. Svým kořenovým systémem zpevňuje svahy, vytváří se z ní živé ploty nebo tvarované solitery. Jelikož rostlina během několika let vytváří silný kmínek s rozpraskanou kůrou, působící dojmem starého kmene, často ji lze vidět zapěstovanou v květináči nebo misce jako bonsaj. V ČR je možné pěstovat rozmarýn jako tzv. přenosnou rostlinu v květináči, nebo otužilejší odrůdy vysazeny do záhonu v zahradě. Oba způsoby mají své pro i proti argumenty a možná úskalí. Základní zásadou je zasadit sazenici do zeminy, která se co nejvíce blíží přírodnímu stanovišti, lhostejno, zda rozmarýn pěstujeme v květináči nebo záhonu. Vždy je prospěšné vytvoření drenážní vrstvy pod rostlinou z kamínků, štěrku, keramzitu apod. Omezí se tak jedno z největších nebezpečí, tedy přemokření kořenového balu, které nejčastěji způsobí úhyn rostliny následkem hniloby kořenů.
Zemina do které rozmarýn vysazujeme, má být zásaditá, propustná, hlinito – písčitá. Přimícháním drobného štěrku a písku vylepšíme strukturu půdy a její propustnost. Vysazujeme-li rostlinu do záhonu, je vždy prospěšné volit chráněné stanoviště (např. u domu, zdi oplocení apod.) , tak aby byla zemina sušší a místo osluněno po většinu dne. Při pěstování v květináči rostlinu umístíme od jara do podzimu na slunečné místo a před příchodem prvních mrazíků ji přeneseme do světlého prostoru s teplotou 5 – 8°C. Během tohoto přezimování je podstatná vyvážená zálivka. Jak je uvedeno výše, přílišná zálivka může rozmarýn zahubit, stejně jako dlouhodobější přeschnutí zeminy. Proto zaléváme tak, aby v podmisce nezůstávala stát voda, substrát vždy před další zálivkou necháme vyschnout.
Hodláme-li rozmarýnu používat v kuchyni, je vhodné přihnojovat v době vegetace přírodními, organickými hnojivy. Rostlinám zaštipujeme mladé výhony, čímž podpoříme rozvětvení a kompaktnější vzrůst. Příliš staré a dřevnaté větve špatně a pomalu obrůstají, proto je vhodné provádět zpětný řez pravidelně každý rok po odkvětu. Rozmarýn můžeme pěstovat také ve stromkové formě, nejprve na jeden vyvázaný výhon, který později v požadované výšce zaštípneme a zapěstujeme korunku. Rozmnožování je možné řízkováním polovyzrálých výhonů nebo méně používaným výsevem semen.
Rozmarýny by bylo možné rozdělit do několika skupin, dle barvy květů, vzrůstu, velikosti listů a mrazuvzdornosti, což je obsáhlejší téma, takže níže uvedu pouze několik nejdůležitějších zástupců rodu.
Keřovitý vzpřímený vzrůst a květy v odstínech modré barvy mají např. Rosmarinus officinalis „Abraxas“, „Arp“ , „Barbecue“, „Blue Winter“(dobře přezimuje i v našich podmínkách), „Benenden Blue“, „Cisampo“, „Goriza“ „Pyramidalis“, „Sissinghurst Blue“. Odrůdy „Albiflorus“ , „Sissinghurst White“ a „Lady in White“ mají netradiční bílé květy, růžově vykvétá „Majorca Pink“ a „Miss Jesop´s Upright Rosa“.
Poléhavým vzrůstem se vyznačuje R. off. Prostratus, je nabízen hned pod několika jmény, které jsou však synonymy a všechny jsou botanicky zařazeny do skupiny „Prostratus“. Mezi zmíněná synonyma patří R. levandulaceus, R. repens, R. corsicus „Prostratus“.
Odrůdy „Blue Lagoon“ a „ Blue Rain“ vykvétají tmavě modrými květy. Zvláštností jsou kultivary R.off. „Golden Rain“ s nažloutlými listy a „Wilma´s Gold“ , jenž má půdopokryvný vzrůst a takřka citronově žluté listy.
Nelze než doufat, že rozmarýn či rozmarýna přestane být synonymem pouze pro jeden obecně známý druh a pěstitelé objeví různorodost a krásu této aromatické rostliny.
Copyright ©Jakub Krulich
