Debregeasia edulis je známa též pod synonymy Debregeasia orientalis či japonica, dále Bohmeria janatsi - itsigo, nebo Morocarpus edulis či japonicus. Vytváří keříky 30 - 180 cm vysoké ( máme vyzkoušeno, že dobře snáší zpětný řez, takže sami udržujeme keřík na výšce 30 - 40 cm a nemusíme se tak bát, že nám " zvedne " střechu skleníku ). Navíc kvete a plodí na starém dřevě, takže zakracování výhonů je pouze ku prospěchu. 

Debregeasia je velmi slabě mrazuvzdorná, v klimatických podmínkách ČR ji lze pěstovat pouze jako tzv. přenosnou rostlinu v nádobě. Podlouhlé, tmavě zelené listy s výraznou nervaturou mohou v zimním období částečně opadat. V předjaří vykvétá zvláštními stříbřitými květy ( viz foto ). Debregeasia edulis " Elite ", kterou pěstujeme je samosprašná a velmi ochotně vytváří drobné oranžové plody ( viz foto ) velikosti hrášku, které mají sladkou chuť. Dozrávají koncem jara, začátkem léta. V dobrých podmínkách pak vykvétá ještě jednou během léta, plody dozrávají na podzim.

Keřík pěstujeme v polostínu ( prudké letní polední slunce může připálit listy ), ve vlhčí, výživné zemině, přihnojování hnojivem pro ovocné dřeviny je samozřejmě prospěšné. Od jara do podzimu můžeme keřík umístit na zahradu, lodžii apod., na zimu jej přeneseme do světlého prostoru s teplotami nad bodem mrazu. Sami Debregeasii přezimujeme v chladném skleníku při teplotách 5 - 10°C, ale dokáže přezimovat i při teplotách vyšších.

Z keříku jistě nelze očekávat závratné sklizně plodů, jde o zvláštnost, která se mně osobně líbí zvláště v době, kdy netradičně kvete a pak tehdy, kdy se na silných, tmavých větvích rozzáří oranžové korálky plodů...

Mnoho pěstitelských úspěchů přeje    Jakub Krulich... :) .